Linda

 Linda. Jméno znamenající krásná. A přesně taková Linda byla. Bylo jí zrovna sedmnáct a žila se svým tátou v Praze. Jejího tátu jí záviděl kde kdo. Před nedávnem se vrátil z Anglie a nyní hrál za jeden z neznámějších českých fotbalových klubů. Linda svého tátu zbožňovala. Byly pouze dvě věci, co jí na životě s ním vadily. Často se on, ale i Linda stávali terčem bulváru, ale to se dalo vydržet. Druhá věc byla, že když se Linda narodila, bylo jejímu tatínkovi pouze devatenáct. Měsíc po narození se Lindina máma sebrala a odjela do Austrálie. Prý tam někde na pláži má bar, kdo ví. Linda jí to nikdy neodpustila a ani neměla chuť svou matku někdy poznat. Jenže problém byl v tom, že Lindin tatínek měl strach, aby se jí nestalo něco podobného. Aby neotěhotněla takhle mladá. Takže i když Linda chodila prakticky na všechny domácí zápasy svého táty, kde se objevovali i chlapci, kteří nebyli o tolik starší jak Linda, od jejího táty měli všichni zákaz se na ni byť jen podívat. Byla to tátova holčička. Jeho úkolem bylo ji ochraňovat.
 Měla všechno, na co si vzpomněla. Kromě lásky. Kamarádky ze školy jí záviděly slavného tátu. Ona jim záviděla jejich kluky, ale nikdy to nikomu neřekla. Nechtěla, aby kvůli ní měl táta starosti. Dělal kvůli ní tolik. Ona se mu za to odvděčovala dokonalým chováním. Zatímco kamarádky trávily čas se svými kluky, Linda chodila hrát golf. Tu hru hrála od svých čtyř let. Zatímco její táta byl úspěšným fotbalistou, ona pomalu začínala být známá ve světe golfu. Na hřišti byla skoro každý den. A byla tam i to krásné, červencové ráno.
 Lindě se ten den dařilo, jamky odehrávala poměrně rychle, takže brzy dohnala hráče před ní. Jak bylo v golfu slušností, počkala, až odehraje jamku on. Otočil se na ní. Nemohla uvěřit vlastním očím, že to je on. Matěj! Linda ho znala dlouho. Když byla v Čechách, chodili spolu hrát golf. Byla do něj zamilovaná, jenže mu to nikdy neřekla. Vídali se vždy jen o prázdninách. Jako bonus k tomu pak odjel do Ameriky. Neviděli se skoro dva roky. Její city k němu vybledly. Alespoň to si myslela. Jenže najednou to bylo všechno zpátky. Pozdravili se a vypadalo to, že Lindu rád vidí. Kdyby tak věděl, jak ráda vidí ona jeho. Do konce hřiště zbývalo už jen pár jamek. Došli ho společně. Vypadalo to přesně jako dřív. Zase se dokázali bavit o všem. Byla ráda, že má tátu celý den mimo Prahu a domů se může vrátit až večer. Jenže když se člověk baví, čas utíká tak nějak rychleji. Lindě přišla zpráva. Měla přijít rychle domů. Z té zprávy dostala strach. Co když se něco stalo? Matěj se nabídl, že jí hodí domů. Ještě, než došli k autu, chytl Lindu za ruku, přitáhl ji k sobě a políbil jí. Linda měla spoustu jednorázových zkušeností s klukem, ale teď.. Teď to bylo jiné. Lepší. Přála si, aby tahle chvíle trvala napořád. Jenže to nešlo. Musela domů.
 Už od dveří slyšela, že dnes nestráví večer doma pouze ve dvou. Přišla do obýváku, pozdravila se s tátou a objala ho. Paní, co seděla na křesle celou scénku upřeně pozorovala. To, co přišlo potom, byla ta nejneočekávanější věc. Ta "paní" byla Lindina máma. Tvrdila, že chce být své dceři na blízku. Po sedmnácti letech. Dokonce chtěla, aby se k ní Linda nastěhovala. I kdyby chtěla, neudělala by to. Kvůli tátovi ne. Vychoval ji, staral se o ni jak nejlépe uměl. Díky němu měla dětství, jako spousta vrstevníků ne. A ona si jen tak přijde, nevysvětlí, proč odešla a chce si k sobě Lindu nastěhovat? Všechny tyhle věci své matce s křikem vyčetla a utekla k sobě do pokoje.
 Během následujících týdnů se situace začala uklidňovat. Jenže Linda měla tajemství. Tajila před svým tátou, že má kluka. Cítila se kvůli tomu strašně, ale co měla dělat? Bylo jasné, že by dostala zákaz. A kdo ví, co by chtěl udělat jemu. Další věc byla, že začala vídat mámu. Nebyla zas tak hrozná. Akorát to nebyla pravá máma. Neuměla se tak chovat. Linda jí svěřila tajemství o Matějovi. Později ale měla výčitky, že to neví důležitější z rodičů. Táta. Šla domů s odhodláním mu to povědět. Bylo nezvyklé, že byl doma ve tři hodiny odpoledne. Pozdravila, ale neodpověděl. Našla ho v kuchyni, jak sedí u stolu a čte noviny. Podíval se na svou dceru se zvláštním výrazem v očích. Nahlédla mu přes rameno. Lindu zamrazilo. Byl to jeden z těch bulvárů, kde obvykle býval její táta. Teď tam byla ona. A Matěj. Chtěla mu to vysvětlit, ale zachoval se tak, jak by od něj nečekala. Vždycky býval spíš výbušný. Teď se beze slova zvedl a odešel.
 Dny ubíhaly a Linda žila v tiché domácnosti. Do Matěje byla zamilovaná každou chvílí víc, jenže mít dobrý vztah s tátou byla pro Lindu jedna z nejdůležitějších věcí na světě. S Matějem se rozešla. Ještě ten den večer přišla na návštěvu máma. Přinesla s sebou "dárek". Vzhledem k tomu, že Lindě bude za pár dní osmnáct, by stačilo, aby podepsala prohlášení. Jen tak jedním podpisem by řekla, že nechce žít se svým tátou. "Promiň, ty nikdy nebudeš moje máma. Sice jsi mě porodila, ale nic víc. On mi dal všechno. A já se kvůli němu rozešla s Matějem. O tom to je, něco v životě obětovat kvůli druhým. Ty jsi neobětovala nic. Nechala si nás tu a odjela si surfovat do Austrálie. Bylo fajn s tebou na chvíli být. Ale teď chci jedinou věc. Mít fajn život s mým tátou," dokončila Linda svou řeč a odešla do pokoje. Asi po dvaceti minutách k ní přišel táta. Objal jí. "Lindo, ani nevíš, jakou radost mi udělalo to, co jsi řekla. Tak tady máš něco na oplátku," řekl a odvedl Lindu do vstupní haly. Stál tam Matěj. "Už ti je dost na to, abych ti zakazoval kluky."
 Hodně lidí se Lindy ptá, jestli jí v životě nechybí maminka. Jenže kdyby Lindina máma neodešla, její život by teď vypadal jinak. Kdo ví, jestli by měla ty dva super chlapy, které jí kde kdo závidí.