Mia

"And now, representing Canada, please welcome... Mia Thorton!" Mia se rozhlédla. Vancouver 2010. Domácí olympiáda. V sedmnácti letech, ve skvělé formě to byla neskutečná příležitost. Po krátkém programu byla Mia druhá. Obrovský úspěch, co nikdo nečekal. A teď mohla vyhrát zlato. Největší favoritka upadla a Mia byla poslední na řadě. Zastavila se v úvodní póze. Ozvaly se první tóny skladby. A Mia jela, jako nikdy v životě. Závěrečná póza. Hudba utichla. Diváci jakoby úžasem nemohli ze začátku tleskat. Pak jakoby nemohli utichnout. Seděla s trenérem na pohovce a čekali na body od rozhodčích. Nemohla se dívat. Čekala až na závěrečný součet. A najednou to tam bylo. Kanada má zlato! Mia má zlato! Pak přišlo několik zmatených okamžiků. Najednou byla na stupních vítězů. Zlatá medaile se houpala na šňůrce. Kanadská vlajka stoupala za zvuku hymny výš a výš.
 Mia otevřela oči. Tuhle vzpomínku milovala. Přesně naproti posteli měla vystaveny všechny svoje trofeje. Na nejčestnějším místě i medaili z Vancouveru. Zlatou.Krasobruslení je její život. Spíše byl. Rok po vítězství na olympiádě přišla nehoda. Mia se z ní zotavovala do teď. Už přes měsíc měla nakázáno jen ležet v posteli. Nic nedělat. Alespoň nemusela být v nemocnici.
Ten den, kdy měla nehodu, se s ní rozešel přítel. Chtěla si něco udělat. Tak moc ho milovala a on to nedokázal ocenit. Chtěla si něco udělat. Běžela po hlavní ulici a najednou si uvědomila, jaká to je hloupost. Otočila se a chtěla jít domů. Viděla jen světla. Pak až nemocnici.
 Stephen. Tak se jmenoval. Upřímně ho nenáviděla. Popravdě ho pořád milovala. Chtěla ho nenávidět, ale nedokázala to. Ležela v posteli a zírala na svoje trofeje. Tolik toho dokázala. Musela se uzdravit a vyhrát další olympiádu. Prostě musela. Kvůli rodičům, trenérovi. Všem. A chtěla být aspoň z poloviny tak dobrá, jako její brácha. Hrál v NHL, reprezentoval Kanadu. On byl hokejista, ona jen krasobruslařka. Musela se mu vyrovnat. Najednou zavadila pohledem o nástěnku. Byla plná fotek. Na spoustě z nich byl i Stephen. Nesnášela to, jak dokonale vypadal, jak se dokázal krásně usmívat. Nesnášela jeho super oblečení, jeho tak dokonale vypadající tělo. Nesnášela to, jak ho díky tomu všemu milovala. Propadla v hysterický pláč. Dokázala probrečet několik hodin. Pak usnula.
 Uběhlo pár týdnů a Mia začal pomalu rehabilitovat. Doktoři nevěděli, jak rychle to půjde, ale prý si neměla dávat přehnané naděje. Jenže Mia, když se do něčeho pustí, tak jen úplně naplno. Začala se zotavovat překvapivě rychle. Táhla jí vidina další olympiády, na kterou musela trénovat. Plus její trenér, speciálně na rehabilitace, byl tak neodolatelný. Na Stephena pomalu zapomínala. Neměla čas na něj myslet. Martin, její trenér, se jí začal zamlouvat čím dál víc. Když se dotýkal její nohy, aby pomohl při cvičení, byla v sedmém nebi. Jenže... To se přece neslušelo, mít něco s trenérem. Ale kolik mu tak mohlo být? Pětadvacet? Víc ne. Takhle přemýšlela na jedné z rehabilitací. Všiml si, že je duchem mimo. A pak se zeptal. Prý jestli by někdy někam nezašla. Zašla! A ráda. Chůze už tolik problémů nepůsobila.
 Doma rodičům namluvila, že si dnes rehabilitace protáhne. Martin jí pak sveze, jezdit pro ni nemusejí. Ten den rehabilitace vynechali úplně. Šli do parku a povídali si. Několik hodin. Tenhle rituál se opakoval každý týden. Vždy jednu rehabilitaci vynechali a šli si povídat. Kupodivu to mělo větší účinek než pravidelné rehabilitace dřív. Když spolu šli po sedmé, odvážila se a políbila ho. Normálně by to nechala na něm, ale nešlo to vydržet. Byl tak... všechno na něm bylo tak perfektní. Jejich vztah se odvíjel.. skvěle. Její rehabilitace probíhala stejně tak.
 O několik měsíců později se vrátila na led. Ten den, kdy si poprvé obouvala brusle tam s ní Martin byl. Držel jí za ruku celou dobu. Byla mu tak vděčná, tolik ho milovala. Tohle by Stephen neudělal.
 Trénovala hodně tvrdě. A najednou tu byla olympiáda. Seděla v letadle do Soči vedle bratra. Jejich vztah se v mnohém zlepšil. Díky Martinovi, ten mohl za všechno dobré v Miině životě.
 Stála před dvířky na led, byla v nejvýhodnější pozici. Věřila si. Všichni jí věřili. Políbila Martina. "And now, representing Canada, please welcome..Mia Thorton!" ozvalo se. Mia vyjela na led. Pro svou jízdu si vybrala nezvyklou hudbu. Lose Yourself od Eminema. Trénovala tak tvrdě, aby věděla, že chybovat nebude. A taky se tak stalo. Od porotců dostala nejvyšší známky. Vyhrála. Když s medailí na krku poslouchala hymnu, rozplakala se. Byla tak šťastná. Pohlédla za mantinel a usmála se na Martina. Poté se obrátila zpět k vlajce. Zaostřila mezi diváky. Nemohla uvěřit svým očím.
 Byl to on. Stephen.