Sofie

Ano jmenuji se Sofie, Sofie z řeckého slova moudrost. Možná proto jsem se vždycky chovala racionálně, byla jsem chytrá, úspěšná. Rodiče byli ze mě nadšeni, měla jsem pár přátel, obecně jsem byla vnímaná jako inteligentní a byla jsem šťastná. To mi bylo patnáct. Každý život ale obsahuje nějaký významný zvrat, okamžik, kdy se zachováte iracionálně, jen podle svého srdce. 
Ten můj nastal s přechodem na střední školu. Se střední to nemělo až zas moc co dělat, byli tam fajn lidi, dostala jsem se na gymnázium, takže byli i inteligentní. Cítila jsem se tam dobře, ale o to teď nejde. V této době, totiž na podzim mého prvního ročníku, jsem se hlouběji seznámila s jedním mužem. Ano píšu mužem a ne klukem. Můj vztah byl velmi tajný, čekala jsem, že by mě a hlavně jeho všichni odsoudili za to, že jsme si vybrali nevhodného partnera. Proč lidem tolik záleží na věku? Dobře mě bylo patnáct, na jaře jsem měla slavit šestnáctiny a jemu, jemu bylo kolem pětadvaceti. Možná mě odsoudíte i vy, ale to mi je jedno.

Já ho měla moc ráda dlouho, ale byla to spíše jen platonická láska, nenapadlo by mě s Dominikem chodit. Ale měli jsme podobné zájmy, vídali jsme se a jednou, jednou když jsme šli spolu se najednou naše ruce setkaly. Bylo to zvláštní, velmi, cítila jsem, že on mě taky miluje.

Takhle jsme se vídali častěji, naše ruce se dotýkali, chodili jsme v obětí, ale nemluvili jsme. Když to jsme jednou šli do čajovny. Byla to malá čajovna, skoro nikdo tam nebyl a my si sedli tak aby na nás nebylo vidět. Abychom nemuseli mluvit nahlas, sedl si vedle mě a postupně jsme se přibližovali. Najednou jsem měla hlavu na jeho rameni. Bylo to úžasné, jen jsme seděli, pili čaj. Pak jsme se šli projít. Byla zima. Skončili jsme na parkovišti, kde parkoval. Tehdy, v jeho autě, mě poprvé políbil. Bylo to úžasné, magické.

Následovalo období, kdy jsme střídavě byli spolu a střídavě, střídavě se snažil se mnou přestat chodit, kvůli lidem, ne kvůli sobě, on mě miloval. Vždy když jsme se ale setkali, jiskřilo to mezi námi jako na prskavce. Najednou bylo jaro, květen. Já měla narozeniny. Bylo mi šestnáct.

Den po mých narozeninách jsme se setkali. Setkali jsme se a, a poprvé jsme zašli velmi daleko, tak daleko. Od té doby jsem věděla, že se jen tak nerozejdeme. Milovala jsem ho, on miloval mě. Bylo to úžasné, i když to nebylo typické chození, neviděla jsem ho totiž moc často. Kvůli lidem.

Takhle to mezi námi pokračovalo několik let. Až jsem dodělala gymnázium, potom sociologii na vysoké škole. Potom jsem se definitivně odstěhovala, odstěhovala jsem se do města, kde jsem se cítila velmi anonymně.

Odstěhovala jsem se do Prahy a on se přestěhoval se mnou. Po dalších dvou letech jsme se vzali, všechny jsme tím šokovali. Teď žijeme v bytě v Praze a já právě čekám druhé dítě. Jsme šťastní, malá Ema už začíná mluvit a malý Tomášek bude určitě po tátovi.