Která holka by to někdy nezažila, idylické přátelství. Kamarádka, které člověk řekne všechno, se kterou dokáže propsat hodiny na ICQ, se kterou se dokáže smát naprostým blbostem a se kterou jdou řešit všechny problémy.
Všechno začalo idylicky. Týna si vždycky přála kamarádku, jakou jí najednou byla Andy.Obě sportovaly, byly vtipné a upřímně, byly krásné. Chodily na sportovní základní školu a chystaly se společně i na sportovní gymnázium. Všechno vycházelo přesně tak, jak si přály. "Poslední" prázdniny prožily spolu v klidu, jenže nástupem na novou školu se všechno začalo pomalu, ale nenávratně měnit.
Už v prvních dnech si začala všímat, že Andy není tak dokonalá, jak se z počátku zdálo. Jenže jí to bylo jedno. Přece to byla její nejlepší kamarádka a tak jí musela tolerovat všechny přešlapy. Jenže ty se začínaly pomalu kupit. Když byla Týna mladší, často se těšívala do školy. Domov byl zahalen oparem hádek, starší bratr se odstěhoval. Naopak ve škole to bylo fajn. Dokonce i učení bylo zábava. Jenže pak přišla ta zatracená střední. Týna se s rodiči přestěhovala, atmosféra doma se uvolnila a konečně si k sobě s bratrem našli cestu. Najednou bylo doma všechno fajn. Ne tak ve škole. Andy se změnila. Najednou všechno, co se dělo v Týnině životě shazovala, snižovala tomu hodnotu. Vždyť to byl život jen nějaké Týny, která nedosahovala jejích hodnot. Najednou se Týna těšila domů, víc než kam jinam. Za mamkou, se kterou se dokázala odreagovat a za tátou, se kterým se sice popichovali, ale nikdy ta slova nemysleli vážně.
Přátelství s Andy se pomalu stávalo minulostí a Týnu to mrzelo. Ve škole byla prakticky sama. Sice tam byla spousta dalších studentů. ale ona byla svým způsobem osamělá. Jenže jednu přestávku si opět sama seděla na chodbě, když se ozvalo: "Nedáš si gumovýho medvídka?" Byla to jedna její spolužačka a se širokým úsměvem jí nabízela sáček. Tahle holka byl někdo, s kým občas prohodíte pár slov, ale nijak víc se neznáte. Tohle gesto by většina lidí přešla, s díky by si vzala bonbon a dál by to neřešili. Jenže tady to bylo jinak. Spolužačka si přisedla a vyptávala se Týny, co se s ní děje. A pak, pak najednou změnila téma. Bavily se takzvaně o ničem. Přesně to teď potřebovala. Ještě ten den večer, když se dostala k internetu, na ni čekala zpráva na ICQ, právě od té dívky s gumovými medvídky. Ptala se, jestli by se jí nechtělo někdy zajít do města. Jen tak se projít, pokecat. Během pár dní spolu strávily spoustu času. A trvalo to i v dalších týdnech, později měsících. Ze strany Andy přišlo ještě pár pokusů o to Týnu potopit. Jenže ta už se díky kamarádce nedala.
U některých lidí si z počátku ani nevšimnete, že jsou čímsi jako pozemskými anděly. Sice nemají křídla, ale o to jsou mocnější.
Žádné komentáře:
Okomentovat